na Blog.cz

Tak tady dávám, jak jsem sliboval.

Změnil jsem povolání. Již nepracuji v Burger Kingu v Letňanech, už mě tam neuvidíte. Ale zajít tam stejně můžete. Podle mě je to tam fakt dobrý. S KFC se to porovnávat nedá, nabídka jídla je někde jinde, ale ve srovnání s McDonaledm podle mě Burger King vyhrává. Maso tam chutná opravdu jako maso, burgerem se najíte a ne, že Vám jenom rozdráždí žaludek, jako je tomu podle mě v Mekáči. Prostě Burger King stojí za návštěvu.

Mé nové povolání je sekuriťák. Ano, vyfasoval jsem přesně to oblečení, jaké nosil Jirka Kára v Luxoru. Přesně tu fešáckou bundu mám. Jen lahváč mi z ní nekouká. Nejsem ale jen tak nějakej sekuriťák, jsem totiž noční sekuriťák. Dělám noční dvanáctky, od sedmi do sedmi. Zatím jsem dělal na dvou různých místech. Na Zbraslavi jsem hlídal protipovodňovou zeď a v centru Prahy byty amercikých studentů.

Mám zajímavé postřehy. Silniční doprava na Zbraslavi se uklidňuje okolo desáté večer a znovu ožívá po čtvrté ráno kdy začínají jezdit pekaři. Vlaková doprava končí po půl desáté a začíná v půl čtvrté ráno nákladním vlakem. Kamenolom Zbralslav dělá patrně již od šesti, v tu dobu totiž vyjíždějí kamiony se štěrkem. Největší nuda na člověka přijde mezi půl druhou a čtvrtou ráno. Jezdím tam také na čtyřkolce čínské výroby a musím říct, že čínské čtyřkolky budou asi pěkné šmejdy.

Druhé místo, kde jsem zatím pracoval byla zastrčená ulička v centru Prahy u kostela sv. Jakuba na Starém Měste. Noční život v Praze trvá v neděli večer přibližně do tří do rána. Od čtyř začínají lidé chodit do práce. Nejčastějšími nočními chodci jsou anglicky mluvícím nebo spíše řvoucí, opilí, dobře oblečení mladí lidé od 20 do 25 let a druhými nejčastějšími jsou česky špitající lidé okolo 30 let. Američtí studenti jsou hluční a pěkně chlastají. Největší nuda přichází v centru Prahy na hlídače mezi třetí a pátou ráno.

Další postřehy přinesu někdy příště. Doufám, že nebudou nějak zvlášť dobrodružné.

Nic moc se tu v Praze neděje a tak nám nezbývá než se zaobírat maličkostmi, jako je rozčilování se nad tím, proč já a Dušan pokuty dostáváme, narozdíl od toho týpka z následujících dvou obrázků. Podotýkám, že naše auto parkuje dobře, tedy kolmo k chodníku. Na obrázku kromě parkujícího blba vidíte i romantiku příjezdu do Prahy v době končící zimy.

Přnáším Vám první článek z rubriky testy jídel. A hned na poprvé udělám takovou malou vyjímku, protože předmětem testování byl nápoj.

Onehdy jsme se s Abee a Dušanem vypravili do Ikey na Čerňák. Víc než všechen nábytek nás však až na konci obchodu u pokladny zaujali plechovky s čímsi. Po podrobnějším zkoumání se ukázalo, že v půlitrových plechovkách jsou dva typy biolimonád a dva typy bioalkoholu. No samozřejmě nám to nedalo, abychom to nekoštli. A jelikož jedna plechovka stála 30,- Kč a 120 korun nám už připadalo hodně, rozhodli jsme se jen pro jednu polovinu. A to samozřejmě tu alkoholovou.

Jak již bylo zmíněno výše, ojem plechovky byl půl litru a obsah alkoholu 4,5%, což je přibližně jako dvanáctka pivo.

Přichutě byly tedy dvě. Hrušková a jablečná s morušemi.

Začali jsme mokem jablečným. Pitivo jsme spravedlivě rozdělili na tři části a začali s koštem. První se svého dílu vzdal Dušan, poté Abee, já svůj vykalil a posléze i ty jejich zbytky. Jak Vám asi došlo, chuťově to Dušana s Abee moc nezaujalo, mě vlastně docela jo. Připadalo mi to, jako když slijete dohromady hruškový mošt a šampaňské. Chuť prostě zvláštní.

Po prvním nezdaru již moji testovací kolegové neměli do dalšího testu takové nadšení. Mně však, jako muži činu to nedalo a přibližně o 45 minut později jsem navrhl test další, a to moku hruškovo morušového. Řekl bych, že spolubydlící do dalšího testování šli jen proto, že pořádně nevěděli, co je to moruše, i když tušili, že to roste na stromech, a chtěli to ochutnat. K testu bylo tedy svoleno. Opět bylo rozlito spravedlivě do třech sklenic. A opět, tuším, to vzdal první Dušan, poté Abee a já to po nich dokalil. Druhá runda chutnala obdobně. Šampus s jablečným moštem a něco, co chutnalo trochu jako zkažené maliny, nebo co, patrně tak tedy chutná moruše. Já však musím říci, že mně to opět celkem chutnalo. Jen musím uznat, že žaludek začínal být trochu na vodě. Takový pocit byste měli asi v žaludku, kdybste vypili půl litru šampusu, jen necítíte opilost. Opít bych se z toho nechtěl, vypít těch plechovek šest, tak jistě strávím noc s hlavou v záchodové míse. A ráno bych vyměnil za pilulku brufenu snad i svojí starou kytaru.

A ještě abyste se těšili na další článek. Dnes ráno mi Dušan říkal, že pro Vás otestoval bagetu s Tesca. Zkoumal jí opravdu dlouho, poctivě a dopodrobna. Dokonce i ve dvě a ve čtyři ráno. Byl na nás asi tak ohleduplný, že jí zkoumal na záchodě, to asi proto, aby nás nevzbudil světlem, nebo co;-)

Teď mi Červi tou svojí sjezdovkou připoměl, že existuje i Hartovo město(Colorado)/ikdyž popravdě plný název je Hartsel,ale co už:D... a Popyho ulice(Californie, Los Angeles).

V italském Bormiu ve středisku San Colomabano po mně pojmenovali sjezdovku.

Ve městě dodržuju 50ku, na stopkách stavim, většinou chodce na přechodech pouštim,...ale dneska jsem dostal druhou pokutu. První byla asi před rokem, když jsem jel krokem a vyřídil jsem si telefonát, to se mi vymstilo a zlý policista mi dal pokutu 1000Kč a 3body dolů. Dneska jsem zapoměl rozsvítit světla, když jsem jel domů, ale naštěstí jsem narazil na hodného policistu a ten mi dal 200kč a 1bod dolů. Jelikož ta první pokuta je už přes rok stará, měl bych mít odečtenej jen ten jeden bod, ale stejně si přijdu jak pirát silnic...

Červenková je snad jediné mínus našeho pražského života. Tedy do nedávna byla, teď samozřejmě soustředíme negativní pocity vůči neznámému zloději naší es-pé-zetky.

Paní Červenková nás nemá ráda. A my nemáme rádi jí. Jak jsem psala na velbloudvím blogu, vadí jí veškerý úkon, který provádíme. Snad bych jen ještě doplnila situaci, kdy mě okřikla za to, že si otírám boty a vlastní rohožku.

Nicméně, měla jsem na Letňanech vzácnou návštěvu, Skóťu a Sergia. A když jsme dojeli do našeho 4. patra, Sergio nám chtěl galantně otevřít dveře, jenže je otevřel příliš prudce, a zaskřípaly. Ještě v téže vteřině byla sousedka ve dveřích (Že by koukala celou dobu kukátkem?) a začala nadávat. Sergio mluvil italsky, tak se obořila na mě:

"Jestli se ty dveře vod toho výtahu rozbijou a nebude fungovat výtah, tak mě budete slečinko nosit na zádech! Na zádech, protože já nemůžu na nohy! ! ! "

"Jestli se doopravdy ty dveře rozbijou, tak se určitě nějak domluvíme, paní Červenková."

Co jí má člověk říct? Další den vyjdu ze dveří, v téže vteřině je ona taky ve dveřích, kouká, nic neříká a když se nadechnu, že jí pozdravím, kouká na mě odshora dolů, a když nenajde nic, co by zkritizovala, přivírá dveře.

Má někdo horší sousedku?

Už jsem si v Praze začal zvykat, už jsem si nemyslel, že to je tak mizerný město. A v tom přišla rána přes čumák. Nějakej mizernej Pražák mi totiž ukradl zadní SPZku z kufru auta. Ztratit se nemohla, protože když jsem v neděli auto před barákem parkoval, 100% tam byla. Ono vás to totiž až překvapivě silně praští do očí, když tam není. I Abee si toho všimla, a když už si Abee všimne něčeho na autě, tak to musí být. Jestli to byl nějaký blb, který nepřenesl přes srdce, že pravidelně parkuji v místě, kde se nemusí platit, zato on musí platit magistrátu za parkovací kartu, tak mu vzkazuju, seš vole blbej, nemáš platit a máš parkovat tam kde já. Jestli to byl někdo, kdo chce na falešnou SPZku natankovat benzín a ujet, tak mu vzkazuju, že to číslo je už v celostátním pátrání policie a jestli to byli nějaký smradi z nudy, tak mi zbývá je jen proklínat. Každopádně mám s tím lítání a výdaje. Ne, nejsou v Praze zrovna dvakrát milí sousedé. Tedy mezi sebou na sebe většinou jo, ale představte si, my jsme mladí. A ještě čtyři v jednom bytě. No do pekal rovnou s náma.

Ano, ano, jak titulek správně napovídá, jedná se o historické téma..... Jelikož jsme studentský blog (údajně hojně navštěvovaný), tak je rozumné se podělit o studentské zážitky. A hned jeden takový se nachází na královském dvoře mocného Harta. Poté co jsem zvládl dvě zkoušky se proti mě postavil protivník silnější a udatnější - PVH. Nedostatečně vyzbrojen zkrátka nemohu do boje a tak od bitvy opouštím a zkusím jí příští rok. Bitvu jsme tedy neprohrál, jen jsem jí diplomaticky odložil. A to je asi tak vše, co jsem vám chtěl prostřednictvím blogu sděliti. Váš ctěný Hart.